Poděkování

Čeká se při ukončení všeho. Zejména toho, co bylo, či ještě je úspěšné. Přestože nejsem zcela u happy endu (ten teprve přichází), chci poděkovat již teď. Děkuji všem, kteří se pozitivně účastní, nebo pomáhají, při mém návratu. Při mém boji s nepřízní osudu. Byl to osud? Bylo to nevyhnutelné? Mohl jsem to ovlivnit? A jak? Co bylo a je dobré? Co je obtížné? Otázky, na které budu chtít podle mého nejlepšího "lékařsko-pacientského srdce" a člověčího svědomí hledat odpověď. Nejdříve je ale nutné poděkovat těm, kteří mě obklopovali v nejtěžších chvílích.

Blízkým

To jsou lidé, kteří příčině problému rozumí často nejméně. Většinou se vyděšeně ptají: "PROČ!!!"  Přesto právě na nich leží ten nejtěžší balvan. Adekvátně na situaci reagovat. Chovat se racionálně. To znamená, že bohužel někdy se musejí vyrovnávat s nepříjemnými zprávami a přitom držet v běhu dosavadní život, pokud to jde. Základem je většinou rodina. A moje byla základem pevným. A nebylo to (a není) často jednoduché. To mi věřte.

"Prvním lidem"

Koho asi mám na mysli? První, které přistupují k lůžku, na kterém jste nedobrovolně připoután. Sestřičkám, které pomáhají v prvních okamžicích boje také tím, že přinášejí první úsměvy, první slova a první doteky. Ocitl jsem se v nemocnici a každý takový okamžik pro mne znamenal mnoho. Díky těm usměvavým a příjemným.

"Dalším lidem"

Asi tušíte, že to jsou ti, kteří pomáhají v prvních krůčcích. Pomáhají hledat, co se napravit dá. Ukazují a učí jak. Je to skvělá parta lidí, která se snaží naučit vás znovu se hýbat, vidět, mluvit, myslet a třeba i takovou věc, aby byl člověk co nejvíce samostatný. Povědět třeba znovu "miluji Tě", nebo "mám hlad". Je to dřina a dlouhá cesta. Vše směřuje k dobré komunikaci s okolním světem. Sestřičky, sanitárky, zřízenci, uklízečky (se všemi těmi jsem trávil nejvíce času - nebo oni se mnou?). Děkuji těm, kteří nešetřili úsměvy, dobrým slovem a dotekem. Toto je zázračná medicína. Kromě jmenovaných jsou to také logopedi, kteří  vrací do dětských let. I díky nim jsem si uvědomoval, jak obtížné je mluvit. To dělá problém i některým zdravým.

Lékařům

Dělali, co mohli (. . . snad?!). Domnívám, že mnohé se od té doby, co jsem onemocněl, hodně zlepšilo. Jak zmiňuji v jednom ze svých blogů, péče o akutní pacienty se soustřeďuje do center, která jsou i lépe vybavena a odborně i na výši. Je tedy naděje, že pacienti zvládnou kritické chvíle dobře.

Dalším lékařům a zdravotníkům

To jsou spolužáci a kolegové. Většina z nich se podílela zejména na tzv. následné péči. Jim hlavně děkuji za to, že mi nabídli pomocnou ruku.

Všichni jmenovaní se prolínají mým těžkým životním obdobím.

Včetně spolupacientů, kterých bylo a je neskutečně moc.

 Dobrých i ... Nezapomenutelných i ....

luk