Předpovědi jsou nejisté - lze očekávat zlepšení?!?
Proč si dovoluji tvrdit, že tyto předpovědi nejsou pravdivé?
Protože praxe ukazuje, že je to podstatně nadějnější. Zřejmě i výrazně lepší úrovní akutní péče. Zejména zprvu těžce a beznadějně nemocní by mohli vyprávět své příběhy. Rádi rezolutní časové předpovědi popírají. Sice je to podle vědy nemožné, ale je to tak. Je to možné i díky tzv. neuroplasticitě.
Co to neuroplasticita mozku je?
Jednoduše řečeno vyrovnání se mozku s nastalou situací. Začneme na začátku, v bříšku u maminky. Příroda nás chce vybavit většinou co nejlépe. Proto nás před příchodem na svět doslova zaplaví nervovými spoji, které v průběhu života buď využijeme, nebo ne. Také jsme schopni si nové vytvořit. Jestli jsem to pochopil správně, dá se to přirovnat k lesu.
Prořezávání
Nejdříve kvantita v podobě mnoha malých stromků, z nichž v touze po kvalitě odstraníme během života ty nepotřebné a ponecháme jen ty, které jsou zárukou zdravého lesa. Případně tréninkem a učením „zasadíme“
stromky nové (neurofyziologové používají termín „prořezávání“, což mě právě na tento příměr přivedlo). Vytvoří se tedy kvalitní „les“, plný zdravých stromů. Přijde-li „kalamita“(úraz, mrtvice, infekce, operace nádoru, … ), začneme (v dobrém případě) s výsadbou nových stromků. Záleží na tom, jak velké poškození to bylo a kolik se toho poškodilo. Důležité je také „pravidelné zalévání, „správná výživa“ a další podmínky správné rehabilitace. Především však nesmírná trpělivost a vytrvalost, protože strom rodí také až po delší době. Náš čas léčení se bohužel počítá na měsíce, ne-li na roky.
Obvyklý jev - příroda předbíhá vědu
A v praxi předvádí "nevědecké" příklady s předstihem. Navzdory vědcům. Přestože se pomyšlení na „neuroplastictu“ objevilo již ke konci století devatenáctého (19xx!!!), do vědecky podložené praxe se
prodírá tato myšlenka teprve až nyní. Jsou to především „zázračná“ zlepšení, uzdravení, ale i experimenty v této oblasti, které způsobují obrat k lepšímu, nadějnějšímu nazírání na stavy po poškození mozku. Ještě my jsme se ve škole učili (v minulém století :-)), že „po narození dochází k postupnému a trvalému odumírání mozkových buněk i spojů mezi nimi a regenerace je prakticky nulová“. Jednoduše řečeno, že ke stáru 'blbneme'. Někteří víc, někteří míň a někdo již není schopen větších změn. U těch přizpůsobivějších bývá praxe překvapivě dobrá. Lidé se stále zlepšují i roky po poškození.
Je pravda, že ne všichni mají z čeho brát
Je zřetelné, že lépe se s problémy (obecně) vyrovnávají lidé, kteří měli bohatší život a alespoň trochu se svému zdraví věnovali. Když se začtete do mých stránek, zjistíte, že i mozek se dá cvičit. Třeba 'jen', jako prevence proti Alzheimeru (to je ten Němec, co nám schovává věci . . . Jaké? :-))) ) a jiným degenerativním nemocem. Abyste nedopadli, jako Homer Simpson ('houmr¨). (Aby si to někdo nespletl s Homérem, přikládám výsledek vyšetření, které jednoznačně ukazuje, koho mám na mysli. )
Vladimír Mišík zpívá:"STÁLE DÁL!!!"
Mělo by to znít v hlavě všem zasaženým. Nejen nemocí. Setkal jsem se také s pěkným prohlášením: "Neúspěch není padnout na zem, ale zůstat ležet". Taky je součástí textu té citované písničky, vzniklé podle básně pana Kainara. No a je to pravda. Člověk, který se ocitne dole, by se měl odrazit a snažit se, co to jde. Malé dítě taky nezůstane ležet jenom, protože upadlo a rozbilo si kolena. Ano, má výhodu, že si rozbilo jen kolena. Nemocný toho má poškozeno více a důkladněji. To ale není důvod, proč zůstat ležet. Proto neustávejte, buďte trpěliví a . . . hlavně
VYDRŽTE!!!
luk
Václav Lukáš
Maminka
11.května měly letos také u nás svátek matky. Mámy, maminky, mamky, mamušky, maminečky, ... Pro každého trochu někdo jiný. Ale všechny mají jedno společné - přivedly nás na tento svět. Daly nám možnost poprat se o to nejlepší žití, jakého jsme schopni. Pomáhají nám, jak umí. Ano, některé moc možností nemají, přesto dělají, co mohou. Proto bychom si měli těch úžasných bytostí vážit a alespoň dnes jim dát znát, že víme, jak jsou pro nás důležité.
Václav Lukáš
Věda pokulhává
Ještě v devadesátých letech minulého století se striktně tvrdilo, že funkce mozku je neobnovitelná. Sto let před tím se objevily myšlenky, že by to nemusela být pravda. Napovídala tomu praxe, protože byly zaznamenány "neuvěřitelné příběhy uzdravení, či zlepšení". Pacienti i s těžkým poškozením mozku se upravili víc, než se předpokládalo. Někteří na tom byli podle současných poznatků velice špatně. Jejich stav byl hodnocen, jako těžko slučitelný se životem a přesto žijí. Velkou zásluhu na tom má jistě ohromná vůle chuť žít.
Václav Lukáš
Mezinárodní den žen
Je velmi pravděpodobné, že jen zmínka o tomto dni v některých z vás vyvolá značně negativní pocity. Je to však svátek, který má hodně dlouhou mezinárodní tradici. Měl by být především vyjádřením úcty k našim něžným polovičkám. Je napsáno a řečeno mnoho úvah na téma, že "ženy jsou z Venuše a muži z Marsu". Muži i ženy se snaží najít jednotnou řeč, jednotné myšlení, blízké názory. Tak, aby ženy pochopily, proč rádi chodíme na pivo, hrajeme fotbálek. Že je trápení, máme-li ze sebe vysoukat naše niterné pocity. Třeba, co k nim cítíme. Ony to chtějí slyšet, z nás to ale ne a ne vylézt. Proč "TO" ženy potřebují "probrat". Téma, které kolikrát řeší celé hodiny, nám zabere pár minut. Toto téma má spoustu nevyjasněných záhad.
Václav Lukáš
Zdravotnické neziskovky suplují stát?
Asi nezáživné téma, které postrádá dramatičnost většiny článků. Mě ale dost dráždí. Nicméně pokud se nad tím zamyslíte, zjistíte, že to za zamyšlení stojí. Nezisková organizace je úředně právnická osoba, která není primárně zřízena za účelem vytvoření zisku. Obecně se dá říct, že většinou je účelem pomoc, nebo zacelení, či částečné nahrazení mezery v nějaké činnosti. Od doby, co jsem se začal po mrtvici rozhlížet, domnívám se stále více, že funkce většiny neziskových organizací by měli převzít odborníci. Tedy ti, kteří vědí, jak na to. Nebo se mýlím?
Václav Lukáš
Porazila zubatou
Děsivá představa. Je vám 26 let. Po mateřské vás však místo odchodu do práce čeká operace rakoviny, přijdete o prso a následují opakované, psychicky ubíjející, pobyty na onkologii. Setkání s touto krutou diagnózou je vždy velmi těžké. I přes další události, které mladou maminku Janu čekaly, se osudu vzepřela a vyhrála. Dvě děti byly tehdy malé, tak bojovala o to víc.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1077x