Dosti často přichází poměrně náhle onemocnění. Je-li lehké, snadno jej překonáme. Jsme-li ale přepadeni téměř "ze zálohy", bývá zle a protože většinou nejsme zdravotnickými profesionály, informace se snažíme nejdříve sehnat od ošetřujícího lékaře. Očekáváme, často krutou, pravdu, nebo chceme slyšet mnohdy neoprávněné naděje? V praxi jsem se setkal s mnoha lidmi. A také s těmi (a bylo jich více), kteří raději vyslechli nepříjemná fakta. Stali se pak silnějšími, protože poznali nepřítele. Ošetřujícím lékařem je přece jen vždy člověk. Ten se snaží nějak vejít do mantinelů, které mu přináší život. Věřím tomu, že to, co říká, sděluje v dobré víře. Najít to správné ohodnocení stavu pacienta mezi poznatky vědy, zkušeností a možností dávat naději je velmi těžké. Je to velmi náročné a ne každý to zvládá dobře. Co je to dobře? Každý pacient, či nejbližší, na zprávy reagují jinak. Zvolit nejvhodnější způsob a formu proto není vůbec lehké.
Lehčí situace
Snazší je to u nemocí, které jsou nezávažné, a vyléčení je obvyklé. Jde převážně o úrazy a většinu infekcí. I některá závažnější onemocnění mohou skončit příznivě.
Těžší situace
U nemocí, které mohou nějaká omezení (následky) zanechat, je informování obtížnější, protože zpráva lékaře nebývá příliš pozitivní. Mohou to být, jak úrazy, infekce a další postižení, nebo i některé cévní mozkové příhody.
Společensky nelehké (pravdu, nebo milosrdnou lež?)
Jak víte, život přináší tutéž nemoc i v různých podobách. Tak může dojít i na velmi špatné varianty. Pacient i blízcí si pochopitelně přejí, aby tomu bylo jinak. Aby následky byly překonatelné, aby život zvítězil nad neočekávaným odchodem. V těch chvílích moc záleží na kvalitě lékaře, jak to zvládne. Je často velmi obtížné předat informaci o závažném stavu citlivě. Ne všichni lidé jsou na nepříjemné zprávy připraveni. Jiní by zase raději slyšeli nekompromisní pravdu. . . Jenže . . .
Vše není, jak předpokládáme
Taky se říká, že "naděje umírá poslední", "nikdy neříkej nikdy", "člověk nikdy neví" a další podobné průpovídky. Ukazují na to, že nic není černobílé. I zdánlivě beznadějné situace mohou mít překvapivě dobrý průběh.
Jan Werich zpíval, že "nic není definitivní"
Zvláště v medicíně nás kolikrát čeká překvapivě dobré vyústění. Příroda, za vydatné pomoci pacienta, předvede občas skoro zázraky. Natruc vědě. Taky jsem je zažil (jako lékař i jako pacient). Proto se domnívám, že lékař by měl udržovat naději rozumně stále při životě.
Nikdy se nevzdávejte. A
bojujte jako lvi. Život za to stojí. Ve všech podobách.
luk
