Po jakémkoliv poškození mozku, úrazu, či nemoci nastává mnohdy hodně dlouhé období rehabilitace, rekonvalescence a často i velmi těžkého návratu do běžného života. Už kdysi bylo řečeno, že do stejné řeky nelze vstoupit. Význam tohoto citátu si však člověk uvědomí v těchto těžkých chvílích. Pomoci mohou blízcí, ale hlavní práce (tíha, 'kláda',...) je na člověku samotném. Zmiňuji se o tom také proto, aby si i zdraví, neporouchaní, mohli uvědomit, že život, byť na kolenou, může být často lépe žitý, než na chodidlech. To, že někdo stojí, ještě neznamená, že žije lépe.
Minulost je minulostí
Neohlížejte se za tím, co bylo. Taky je mi mnohého líto. Ledacos se zlepšit dá, ale již to asi nebude, jako dřív. " 'SEM DOBREJ" se už zřejmě nevrátí. Měli bychom se poučit. To určitě!!! Rozhodně dodržovat obecné pravidlo - NEOPAKOVAT STEJNÉ CHYBY!!!.
Co s tím, co dál?
Bojovat za co největší zlepšení. Vytrvale a trpělivě. Hlavně nevěřit skeptikům, kteří tvrdí, že zlepšení po "takové a makové době" již očekávat nelze. To jsou báchorky, které mnohé případy z praxe vyvracejí. Sám jsem toho důkazem. I po 4 letech se zlepšuji. A navíc mohou tato sdělení velmi znepokojit nemocného i blízké.
Nová budoucnost
Jak se zachovat? Nebrečet nad rozlitým mlékem, ale přemýšlet, co s tím. Vznikají velmi důležité otázky. Co jsem uměl? Co dovedu v budoucnosti? Dokážu se přizpůsobit? Je zásadní, odpovědět si co nejdříve. V čem jsem byl zručný, se zřejmě nevrátí. Záleží na tíži poškození. V budoucnu člověk zvládne třeba i nové dovednosti. Přizpůsobení se odvíjí od mnoha okolností. Rozhodující je také podpora okolí. Tolerance, úcta a pocit potřebnosti.
Krůčky
Proč krůčky? Protože zpočátku jsou velmi malé, někdy nepatrné a skoro nezachytitelné. Okolí, byť příznivě nakloněné a dychtivě sledující, jak se nám vede, může některé vnímat skoro až jako malicherné. Nestojící za řeč. Obyčejné. Někdy až skoro směšně jednoduché. Jistě znáte (zejména muži) ten úžasný pocit, když se rozsvítí žárovka na konci vámi zbudovaného vedení, nebo se rozběhne nově postavený stroj. I já jsem mnoho věcí zažíval opět poprvé. Zvládl jsem chůzi s oporou. (Říkal jsem jí "na medvěda", protože jsem se kolébal ze strany na stranu). Pak jsem začal cvičit schody (opět nejdřív s pomocí). Všechno jednoduché a samozřejmé záležitosti. Zdravý je bere, jako samozřejmost. Pro mě to však byly významné pokroky.
Krůčky jsou velmi důležité
Pro každého nemocného znamenají hodně. Víc, než se zdá. Mnohdy nepochopitelně. Každá maličkost, která se podaří, je ve skutečnosti velkým pokrokem. Je velkou psychickou vzpruhou, která dává sílu do dalšího cvičení. Proto chvalte za jakýkoliv pozitivní posun. Vše se počítá. Zřejmě dovedete pochopit ten nádherný pocit, když jsem šel poprvé bez držení. Skvělý pocit :-) Postupně jsou šlápoty větší, krůčky větší a jistější.
A tak vzniklo mé logo. Po "Živ" se dostanete do průšvihu. Od středu, kde jste uvězněni nemocí, se dostáváte pozvolna ven stále jistěji, až máte možnost pokračovat dál v životě.
V životě po mrtvici.
www.pomrtvici.cz
luk
