Předpovědi jsou nejisté - lze očekávat zlepšení?!?

Nastane nějaké poškození mozku. Doslova 'visíme' na odbornících a často se dozvíme: "Co se nezlepší do (teď následuje určitý časový údaj), tak se již neupraví. "NENÍ TO PRAVDA!!! Pacient je stržen nemocí do určitého stupně bezmoci. Pokud trochu vnímá, nejvíce ho samozřejmě zajímá, jak dlouho to bude trvat a za jak dlouho a jaké lze očekávat zlepšení. Prakticky každý je součástí nějakého společenství (často i velkého hospodářského celku), kde má určitou funkci, stupeň důležitosti a jeho zdraví, či nemoc ovlivňují život i více lidí. Je proto pochopitelné, že podobné otázky mají i nejen blízcí. Jeden nešťastný syn tatínka po mrtvici byl zoufalý, protože časem na zlepšení, který byl předpověděn jeho tátovi, byly pouhé 3 (tři) měsíce!!!

Proč si dovoluji tvrdit, že tyto předpovědi nejsou pravdivé?

Protože praxe ukazuje, že je to podstatně nadějnější. Zřejmě i výrazně lepší úrovní akutní péče. Zejména zprvu těžce a beznadějně nemocní by mohli vyprávět své příběhy. Rádi rezolutní časové předpovědi popírají. Sice je to podle vědy nemožné, ale je to tak. Je to možné i díky tzv. neuroplasticitě.

Co to neuroplasticita mozku je?

Jednoduše řečeno vyrovnání se mozku s nastalou situací. Začneme na začátku, v bříšku u maminky. Příroda nás chce vybavit většinou co nejlépe. Proto nás před příchodem na svět doslova zaplaví nervovými spoji, které v průběhu života buď využijeme, nebo ne. Také jsme schopni si nové vytvořit. Jestli jsem to pochopil správně, dá se to přirovnat k lesu.

Prořezávání

Nejdříve kvantita v podobě mnoha malých stromků, z nichž v touze po kvalitě odstraníme během života ty nepotřebné a ponecháme jen ty, které jsou zárukou zdravého lesa. Případně tréninkem a učením „zasadíme“

stromky nové (neurofyziologové používají termín „prořezávání“, což mě právě na tento příměr přivedlo). Vytvoří se tedy kvalitní „les“, plný zdravých stromů. Přijde-li „kalamita“(úraz, mrtvice, infekce, operace nádoru, … ),  začneme (v dobrém případě) s výsadbou nových stromků. Záleží na tom, jak velké poškození to bylo a kolik se toho poškodilo. Důležité je také „pravidelné zalévání, „správná výživa“ a další podmínky správné rehabilitace.  Především však nesmírná trpělivost a vytrvalost, protože strom rodí také až po delší době. Náš čas léčení se bohužel počítá na měsíce, ne-li na roky.

Obvyklý jev - příroda předbíhá vědu

A v praxi předvádí "nevědecké" příklady s předstihem. Navzdory vědcům. Přestože se pomyšlení na „neuroplastictu“ objevilo již ke konci století devatenáctého (19xx!!!), do vědecky podložené praxe se

prodírá tato myšlenka teprve až nyní. Jsou to především „zázračná“ zlepšení, uzdravení, ale i experimenty v této oblasti, které způsobují obrat k lepšímu, nadějnějšímu nazírání na stavy po poškození mozku. Ještě my jsme se ve škole učili (v minulém století :-)), že „po narození dochází k postupnému a trvalému odumírání mozkových buněk i spojů mezi nimi a regenerace je prakticky nulová“. Jednoduše řečeno, že ke stáru 'blbneme'. Někteří víc, někteří míň a někdo již není schopen větších změn. U těch přizpůsobivějších bývá praxe překvapivě dobrá. Lidé se stále zlepšují i roky po poškození.

Je pravda, že ne všichni mají z čeho brát

Je zřetelné, že lépe se s problémy (obecně) vyrovnávají lidé, kteří měli bohatší život a alespoň trochu se svému zdraví věnovali. Když se začtete do mých stránek, zjistíte, že i mozek se dá cvičit. Třeba 'jen', jako prevence proti Alzheimeru (to je ten Němec, co nám schovává věci . . . Jaké? :-))) )  a jiným degenerativním nemocem. Abyste nedopadli, jako Homer Simpson ('houmr¨). (Aby si to někdo nespletl s Homérem, přikládám výsledek vyšetření, které jednoznačně ukazuje, koho mám na mysli. )

Vladimír Mišík zpívá:"STÁLE DÁL!!!"

Mělo by to znít v hlavě všem zasaženým. Nejen nemocí. Setkal jsem se také s pěkným prohlášením: "Neúspěch není padnout na zem, ale zůstat ležet". Taky je součástí textu té citované písničky, vzniklé podle básně pana Kainara. No a je to pravda. Člověk, který se ocitne dole, by se měl odrazit a snažit se, co to jde. Malé dítě taky nezůstane ležet jenom, protože upadlo a rozbilo si kolena. Ano, má výhodu, že si rozbilo jen kolena. Nemocný toho má poškozeno více a důkladněji. To ale není důvod, proč zůstat ležet. Proto neustávejte, buďte trpěliví a . . . hlavně   

VYDRŽTE!!!

luk