Není kam spěchat. (Za úspěchem? Za lepší karierou? Za bohatstvím?). Většina někam spěchá. Nedá si poradit, aby zvolnili. Prý to nejde. Houby. Prý jde všechno, když se chce. Také se říká "Spěchej pomalu", "Všeliko kvaltování toliko pro hovada dobré jest", "Co se vleče, neuteče", a podobně. Každé prohlášení má sice trochu jiný význam a podtext, ale všechna poukazují na neúčelnost spěchu.
Člověk si to uvědomí v mnoha situacích, kdy hektickým a netrpělivým způsobem nedosáhl kýženého výsledku.
Buď zpomalí vědomě, nebo je přibrzděn nějakou náhlou situací (nemocí, úmrtím blízkého, ... těch událostí je mnoho).
Pro mě to byla mrtvice, která mě výrazně zpomalila v roce 2009. Domníval jsem se, že si nemohu dovolit týdenní dovolenou, teď jsem mimo dřívější aktivity již skoro 5 let. I když první chvíle nebyly rozhodně příjemné, neztěžuji si. Je třeba se otřepat a šlapat dál. Snad poučen.
Zpomalení v tom hektickém a často velmi nemilosrdném společenském cvrkotu přivede člověka k přemýšlení a
pozorování. K pozorování a přemýšlení.
A tak jen pozoruji žabomyší vojny a, že "lidi na lidi jsou jak saně" (to zpíval pan Jan Werich). Lidi si vyčerpávají energii na žití tím, že bojují o přežití. Místo toho, aby žili. Ta energie, kterou plýtvají na boj s malichernostmi, schází na bytí. To už ale popsalo mnoho chytřejších. Já jen chtěl povědět, abyste co nejvíce odpočívali, protože mnoho nemocí velmi úzce souvisí se stresem.
Teta Kateřina ze Saturnina by jistě poznamenala:"Pozdě bycha honiti", "Chytrému napověz, .....". To, že měla bohatou studnici pořekadel, průpovídek a přísloví, také ale svědčí o umění našich předků, pozorovat život velmi pozorně a vnímavě.
"Carpe diem", ale i s odpočinkem.
Nejen Vánoce jsou svátky klidu. Ne úklidu :-)
Nebo se bojíte "CO BY ŘEKLI LIDI?!!!?!"
luk
