Bezmoc - pocit pacienta

Proč takový titulek?  "Bezmoc" je slovo, které v sobě kolikrát skrývá i zoufalství. Každý, kdo je zaskočen nějakým poškozením zdraví (i "hloupým" nachlazením), je vykolejený z normálního běhu života. Čím horší nemoc, tím to bývá horší. Očekává laskavou a pomocnou ruku.

Začíná to úsměvem (mělo by)

Jednoduchá a nádherná léčebná metoda. Zvláště, je-li nositelkou úsměvu pěkná žena (většinou účinnější na muže). Často jsem slýchával:" Vy se tak pěkně smějete, vy asi nemáte žádné starosti". Kdybyste jen věděl/-a. Řekl jsem si v duchu a . . .  usmíval se dál. Úsměv léčí.

Jsou zdravotníci opravdu tak špatní?

Naštěstí nejsou. Jsou to jen různí lidé s lidskými starostmi. Vlastní zkušenosti lékaře a poté i pacienta mě přivedly do nitra odvěkého dilema. Pacient má nějakou obtíž a chce od zdravotnického systému pomoci. Kromě simulantů a hypochondrů lze předpokládat, že tomu tak je. Tedy, že je přítomna obtíž. Abych se vyjádřil i k tomuto "problému", přiměly mne k tomu i některé situace, které popisujete vy, čtenáři.

Kde je chyba?!?

  Protože jsem mnoho let pracoval, převážně jako neurolog, a díky mrtvici jsem se ocitl mezi pacienty i jiných diagnóz, nejen cévních mozkových příhod, dovolím si vyjádřit svůj názor. Nemusí být správný. Je ale můj. Prožitý.

Pacient je laik, lékař odborník

   To je základní východisko. Pacient "vztahuje ruce a oči" k lékaři očekávaje pomoc. Odhalení nemoci, její likvidaci, či alespoň zmírnění projevů a odpovědi na mnoho, často závažných, otázek. I v medicíně platí "presumce neviny". Pacient přichází k lékaři s nějakým problémem, a dokud jej hlásí, mělo by se pátrat.

Zajímavý příběh

Vzpomínám na mladého pacienta, který přišel, protože ho bolela obě ramena. Standardní neurologické vyšetření bylo normální. Obě paže měly i v ramenou normální hybnost. Protože se mi to však "nějak nelíbilo" (to je časté vyjádření pocitu, že asi vše není v pořádku), volal jsem kolegovi na ortopedii, že tady mám tohoto mladého muže, že "jsem z toho na větvi", a že "nevím, co si mám o tom myslet". Odeslal jsem ho tedy na ortopedii. Po nějaké době kolega volal, že se mi vůbec nediví, protože nic zvláštního také zprvu neviděl. Volal především ale proto, aby mi sdělil překvapivé rozuzlení. Také se mu mladík "nezdál" a tak ho poslal pro jistotu ještě na rentgen.  Vyšetření prokázalo vykloubení obou (!) ramen. Ten pacient byl velký svalovec a zvládal bolest natolik, že jsme neobjevili žádné obvyklé příznaky poškození.

Pacientovi se má věřit

   Každý příběh může přinést nějaké poučení. Tento utvrzuje v tom, že člověk by měl více naslouchat, pozorovat, vnímat a důvěřovat. Věřit, že pacient mluví pravdu. U lékaře a pacienta má tato zásada o to větší váhu, že jde o zdraví. Většina lidí určitě nechce marodit a své obtíže si nevymýšlí. Pokud je lékař dobrý, správně se vyptává, naslouchá, přemýšlí a věří.

luk