5. prosince 2012
Mrtvice přišla náhle
Pohoda je, dokud jsme zdraví. "Nezničitelní" a zvládneme všechno. Je ale nepříjemné, pokud nastane problém. Ten přijde, když udeří mrtvice. Jinak taky cévní mozková příhoda, iktus, "pepka", či jiné názvy. Některé, zvláště ty lidové ("kleplo ho","seklo to s ním") věrohodně vyjadřují ten průšvih. Založil jsem osobní blog, který by vám měl pomoct s orientací při střetu s tímto zásahem do života.
Zvrat života
Mrtvice přichází náhle a nečekaně. Překvapí a rozhodně zaskočí. Ročně 40-50 tisíc lidí. Nikdo s tím nepočítal. A kdo by s tím počítal?! Vždyť byl (táta, brácha, strejda, maminka, sestra, babička ...) vždy zdráv a najednou to přišlo. Vše je vzhůru nohama. Měli jsme tolik plánů, a teď je konec. Jak vyjdeme! A další ekonomicko-materiální otázky. To ale není bohužel všechno. Bývá to dokonalý zvrat života.
Přežije?!!
To je zásadní otázka. Zdravotníci dělají, co umějí a mohou. Převážně. Začínají se budovat pracoviště, kde je soustředěna ta nejlepší péče. Tzv. iktová centra. Tam jde o to, zda přežije. Závažná otázka je ale, v jakém stavu? Zlepší se? Záchrana života je tedy zásadní úkol. Je ale třeba uvažovat, co dál. Jak na to ?
"Bejval dobrej"
Každý, kdo se stane "obětí", býval dříve něčím. Něco uměl. Hodně často i dobře, nebo alespoň lépe, než ostatní. A najednou je to pryč. Pokud se hýbe, tak možná špatně, zdali vůbec. Třeba nemluví a nepíše. Může ale rozumět a vnímat docela dobře. V každém případě je to stále živý člověk. Buďme uctiví, naslouchejme a vnímejme.
Buď člověkem, "bazální stimulace"
Cit, láska, blízkost milovaných, dotek, pohlazení. A mohl bych jistě pokračovat ve výčtu všeho, co charakterizuje lidství. Je to ale i osobní vztah k věcem, událostem a vjemům. "Milovaný hrníček" může být pro druhého pouze "nevzhledný zbytečný křáp, zabírající místo a chytající prach".
Naslouchání, respekt, úcta
Jedině tím, že budeme naslouchat (slyšené také vnímat) a pečlivě pozorovat, můžeme pochopit druhého. Pochopíme ho, respektujeme a máme k němu úctu.
Každý je jedinečný
Většina z nás se snaží dělat to, co umí. Ledaskdo se chová jinak, než se nám líbí. Někdo dokonce činí pouze zlo. Nic lepšího neumí. Asi. Proto naslouchejme a pozorujme. Je pravděpodobné, že objevíme něco pěkného. Něco, co pomůže vybřednout z nepříjemné situace.
Psychika vede
Zejména ve sportu se zdůrazňuje úloha vůle. Odhodlání, či chtění. Jak chcete. V rehabilitaci je tato úloha dokonce upředňostňována před fyzickým stavem.
Řada problémů a komplikací
Najednou se vyrojí spousta situací, se kterými si nevíme rady. Nikdy předtím jsme je ani řešit nemuseli. Na své životní pouti, zejména v posledních letech, jsem se s realitou těchto stavů setkával a zvláště osobní prožitek mi dává právo o nich hovořit trochu víc. Proto jsem založil web www.pomrtvici.cz a tento blog. Naznačil jsem pouze jen některé základní otázky. Další probereme také. Budu vycházet z vlastních "zážitků". Vím osobně, jaké to je být polapen mrtvicí a proto vám budu vyprávě komentovaně i svůj příběh.
Václav Lukáš
Maminka
11.května měly letos také u nás svátek matky. Mámy, maminky, mamky, mamušky, maminečky, ... Pro každého trochu někdo jiný. Ale všechny mají jedno společné - přivedly nás na tento svět. Daly nám možnost poprat se o to nejlepší žití, jakého jsme schopni. Pomáhají nám, jak umí. Ano, některé moc možností nemají, přesto dělají, co mohou. Proto bychom si měli těch úžasných bytostí vážit a alespoň dnes jim dát znát, že víme, jak jsou pro nás důležité.
Václav Lukáš
Věda pokulhává
Ještě v devadesátých letech minulého století se striktně tvrdilo, že funkce mozku je neobnovitelná. Sto let před tím se objevily myšlenky, že by to nemusela být pravda. Napovídala tomu praxe, protože byly zaznamenány "neuvěřitelné příběhy uzdravení, či zlepšení". Pacienti i s těžkým poškozením mozku se upravili víc, než se předpokládalo. Někteří na tom byli podle současných poznatků velice špatně. Jejich stav byl hodnocen, jako těžko slučitelný se životem a přesto žijí. Velkou zásluhu na tom má jistě ohromná vůle chuť žít.
Václav Lukáš
Mezinárodní den žen
Je velmi pravděpodobné, že jen zmínka o tomto dni v některých z vás vyvolá značně negativní pocity. Je to však svátek, který má hodně dlouhou mezinárodní tradici. Měl by být především vyjádřením úcty k našim něžným polovičkám. Je napsáno a řečeno mnoho úvah na téma, že "ženy jsou z Venuše a muži z Marsu". Muži i ženy se snaží najít jednotnou řeč, jednotné myšlení, blízké názory. Tak, aby ženy pochopily, proč rádi chodíme na pivo, hrajeme fotbálek. Že je trápení, máme-li ze sebe vysoukat naše niterné pocity. Třeba, co k nim cítíme. Ony to chtějí slyšet, z nás to ale ne a ne vylézt. Proč "TO" ženy potřebují "probrat". Téma, které kolikrát řeší celé hodiny, nám zabere pár minut. Toto téma má spoustu nevyjasněných záhad.
Václav Lukáš
Zdravotnické neziskovky suplují stát?
Asi nezáživné téma, které postrádá dramatičnost většiny článků. Mě ale dost dráždí. Nicméně pokud se nad tím zamyslíte, zjistíte, že to za zamyšlení stojí. Nezisková organizace je úředně právnická osoba, která není primárně zřízena za účelem vytvoření zisku. Obecně se dá říct, že většinou je účelem pomoc, nebo zacelení, či částečné nahrazení mezery v nějaké činnosti. Od doby, co jsem se začal po mrtvici rozhlížet, domnívám se stále více, že funkce většiny neziskových organizací by měli převzít odborníci. Tedy ti, kteří vědí, jak na to. Nebo se mýlím?
Václav Lukáš
Porazila zubatou
Děsivá představa. Je vám 26 let. Po mateřské vás však místo odchodu do práce čeká operace rakoviny, přijdete o prso a následují opakované, psychicky ubíjející, pobyty na onkologii. Setkání s touto krutou diagnózou je vždy velmi těžké. I přes další události, které mladou maminku Janu čekaly, se osudu vzepřela a vyhrála. Dvě děti byly tehdy malé, tak bojovala o to víc.
Václav Lukáš
Michal Viewegh a jeho boj o život
Michal Viewegh přišel málem o život. Jako v jeho předchozích knihách, kde popisuje životní zážitky, líčí své niterné pocity i z této nezáviděníhodné události. Je spisovatel a sděluje nám to tedy formou, kterou umí. Toto není odborná recenze na knihu "Život po životě". Přečetl jsem si ale také recenzi, po které následuje diskuse. Postoje lidí jsou pochopitelně různé. Měly by však mluvit spíše k tématu. Neměly by vyjadřovat svůj osobní vztah k autorovi této knihy. Měly by se spíše zabývat tím, co chce pan Michal Viewegh sdělit.
Václav Lukáš
Alespoň o Vánocích zpomalte
Není kam spěchat. (Za úspěchem? Za lepší karierou? Za bohatstvím?). Většina někam spěchá. Nedá si poradit, aby zvolnili. Prý to nejde. Houby. Prý jde všechno, když se chce. Také se říká "Spěchej pomalu", "Všeliko kvaltování toliko pro hovada dobré jest", "Co se vleče, neuteče", a podobně. Každé prohlášení má sice trochu jiný význam a podtext, ale všechna poukazují na neúčelnost spěchu.
Václav Lukáš
Proč mi nerozumí?
Třeba rozumí. Jen neumí dočasně mluvit a psát. Nemoc, stáří, ale hlavně kombinace obojího, limitují často velmi výrazně obě strany. Jak nemocného, tak blízkého, nebo nejbližší okolí. Nemocný byl před příhodou často schopnější (myslím pochopitelně choroby, které jsou závažnější). Možná i schopnější, než ti okolo. Nemoc ho nezbavila lidství. Nejkomplikovanějším problémem však bývá horší schopnost domluvit se.
Václav Lukáš
Reálné ohrožení života
Může nastat, když se budete řídit radami, které se objevily veřejně. V mailu jsem zachytil jeden, zřejmě "obíhací", možná žertem napsaný, dokument. Je pravděpodobné že mnozí podlehnou a proto jsem napsal tento článek. Chytrým je to jasné. Je strašidelné, skoro nebezpečné, že se někdo pouští i do oblastí, kde může vážně uškodit. Úvodní slova toho textu zní: "Rada čínského profesora – návod, jak zabránit následkům mozkové mrtvice." Následují pokyny jsou, abyste ve chvíli, kdy máte podezření na příchod mrtvice, začali jehlou (naštěstí sterlizovanou) na každém prstu vpichem za nehet způsobovat krvavé zranění.
Václav Lukáš
Pravdu, nebo milosrdnou lež?
Dosti často přichází poměrně náhle onemocnění. Je-li lehké, snadno jej překonáme. Jsme-li ale přepadeni téměř "ze zálohy", bývá zle a protože většinou nejsme zdravotnickými profesionály, informace se snažíme nejdříve sehnat od ošetřujícího lékaře. Očekáváme, často krutou, pravdu, nebo chceme slyšet mnohdy neoprávněné naděje? V praxi jsem se setkal s mnoha lidmi. A také s těmi (a bylo jich více), kteří raději vyslechli nepříjemná fakta. Stali se pak silnějšími, protože poznali nepřítele. Ošetřujícím lékařem je přece jen vždy člověk. Ten se snaží nějak vejít do mantinelů, které mu přináší život. Věřím tomu, že to, co říká, sděluje v dobré víře. Najít to správné ohodnocení stavu pacienta mezi poznatky vědy, zkušeností a možností dávat naději je velmi těžké. Je to velmi náročné a ne každý to zvládá dobře. Co je to dobře? Každý pacient, či nejbližší, na zprávy reagují jinak. Zvolit nejvhodnější způsob a formu proto není vůbec lehké.
Václav Lukáš
Alzheimer, jeho nemoc a epidemie
To není jeho nemoc. On ji jen specifikoval a oddělil od prosté demence. Především popsal její projevy a nepříjemné společenské dopady. Budoucnost, kterou si mnozí uvědomují, nicméně proti ní nic nepodnikají. Ve chvíli, kdy se dostaví, a nemoc se "rozjede", bývá již pozdě. Léčba nebývá příliš účinná, spíše chrání dalšímu zhoršování. Často ale již není, kam a jak se zhoršovat.
Václav Lukáš
Jak si zachovat zdraví - prevence 2. část
Prevence je levná, pokud ji ale zanedbáme, může to být zlé. Může to být hodně zlé. Může se to ale i hodně prodražit. Nejen ekonomicky, ale hlavně dostane "na frak" dosavadní život. Vztahy, práce i společenské postavení. Na některé otázky jsem se pokusil odpovědět v jednom z dřívějších článků, proto by bylo dobré si ho přečíst. Dnes odpovím na následující otázky. Je ukazatelem rizika například nějaká změna v krvi? Lze preventivně užívat nějaké vitamíny a minerály? Slyšela jsem, že mrtvice může být spojená s předchozí operací a nemusí to být bezprostředně. A co třeba preventivní ředění krve (někde psali, že je dobré brát půlku anopyrinu). Co by nás mělo varovat? Nemyslím tím už konkrétně ataku, ale čím se preventivně chránit?
Václav Lukáš
Strašáci, hrozby a mýty
Vystrašit, polapit a nabídnout řešení. Dokonale zblbnout. To je obvyklá taktika nejen dnes populárních „šmejdů“, kteří zcela nechutně a bez skrupulí děsí důchodcovské zájezdy. Tuto taktiku stále více používají i představitelé farmaceutických firem. Nebo se o různé pseudovýzkumy opírají výrobci čehokoliv, zejména potravin a potravinových doplňků. Vytrhnou nějaký nepopiratelný fakt z kontextu, označí ho za vědecký a pak ho použijí. Jak to s některými těmito tvrzeními je?
Václav Lukáš
Naděje
Mně naslouchající jsem často zaskočil "věrohodnými" lingvistickými výklady o původu a "základním" významu některých slov. K výrazu "naděje" mám také zřejmě jednoznačné vysvětlení. Co se doposud událo, je minulost. To, co nás případně čeká, je něco nad rámec dosavadního vývoje. Něconaddosavadníděje, tedy NADĚJE. Většina z nás doufá, že se ještě dočká něčeho dalšího, většinou lepšího. Říká se, že "majínaději".Taky se podotýká, že "naděje umírá poslední". Ovšem, kdo ji nemá, nemůže ani o nic přijít, či se něčeho dočkat.
Václav Lukáš
Děsivá zkušenost
Denně zemře jen v České republice zhruba jeden autobus lidí v důsledku podceňované hrozby. Tato choroba znamená denně více než 100 nově nemocných. V jednom blogu píši o množství lidí a o tomto nebezpečí více. Třetina pacientů umírá během krátké doby, až 60 procent nezvládne víc, než pět let, až 50 procent je trvale závislých na pomoci. Protože tento fakt není zanedbatelný a ohrožuje nejen jednotlivce, ale i celé rodiny, věnuje se této problematice stále více pozornosti. Je o ní určitě dobré vědět víc, než o tématech bulváru.
Václav Lukáš
Krůčky
Po jakémkoliv poškození mozku, úrazu, či nemoci nastává mnohdy hodně dlouhé období rehabilitace, rekonvalescence a často i velmi těžkého návratu do běžného života. Už kdysi bylo řečeno, že do stejné řeky nelze vstoupit. Význam tohoto citátu si však člověk uvědomí v těchto těžkých chvílích. Pomoci mohou blízcí, ale hlavní práce (tíha, 'kláda',...) je na člověku samotném. Zmiňuji se o tom také proto, aby si i zdraví, neporouchaní, mohli uvědomit, že život, byť na kolenou, může být často lépe žitý, než na chodidlech. To, že někdo stojí, ještě neznamená, že žije lépe.
Václav Lukáš
Bílé jedy, jídlo a zdraví
Proč rovnou jedy? No, protože k našemu organizmu se takto chovají. Zadáte-li toto heslo do kteréhokoliv vyhledávače, vyběhne vám spousta odkazů. Můžete tak studovat, divit se, lekat se a nakonec přijmout nějaké opatření. To nejjednodušší určitě je mávnout rukou a prohlásit: "Co mám teda proboha jíst?... Na něco přece člověk umřít musí, ne!!! ". To říkají ti zdraví, kteří se domnívají, že alespoň trocha péče o tělo zatěžuje či, že je to snad ostuda. Nebo dokonce společensky nepřijatelné. Přiznejte si, že ke svému domácímu mazlíčkovi se takto nerozumně jistě nechováte. Přeji vám tedy rozhodnutí, kdy se k sobě začnete chovat, jako k psovi. Nejdříve pár zneklidňujících informací. . . . Pak se začnete chovat 'in'. . . Možná.
Václav Lukáš
Prevence a jaká vyšetření - důležitý dodatek
Něco zachránit nejde. Hodně ale můžeme zvládnout sami a levněji. Ačkoliv se toto téma bezprostředně nedotýká jen poškození mozku ve spojení s cévní mozkovou příhodou, považuji za nutné o něm mluvit. I proto jsem do úvodu zvolil obrázky, týkající se dalšího nepříjemného onemocnění - rakoviny prsu. Minule jsem psal o prevenci, která je přímo závislá na nás. Jsou ovšem i další možnosti, které se dají provádět ve spolupráci s odborníky. Mám na mysli celou škálu monitorovacích vyšetření, od těch nejjednodušších až po ty složitější.
Václav Lukáš
Předpovědi jsou nejisté - lze očekávat zlepšení?!?
Nastane nějaké poškození mozku. Doslova 'visíme' na odbornících a často se dozvíme: "Co se nezlepší do (teď následuje určitý časový údaj), tak se již neupraví. "NENÍ TO PRAVDA!!! Pacient je stržen nemocí do určitého stupně bezmoci. Pokud trochu vnímá, nejvíce ho samozřejmě zajímá, jak dlouho to bude trvat a za jak dlouho a jaké lze očekávat zlepšení. Prakticky každý je součástí nějakého společenství (často i velkého hospodářského celku), kde má určitou funkci, stupeň důležitosti a jeho zdraví, či nemoc ovlivňují život i více lidí. Je proto pochopitelné, že podobné otázky mají i nejen blízcí. Jeden nešťastný syn tatínka po mrtvici byl zoufalý, protože časem na zlepšení, který byl předpověděn jeho tátovi, byly pouhé 3 (tři) měsíce!!!
Václav Lukáš
Prevence je levná, pokud ji ale zanedbáme, může to být zlé
Cituji jeden příspěvek do diskuze, který jasně ukazuje na základní otázky. Na všechny postupně odpovím. "Ale jak se dá obrnit proti mrtvici? Já vím, nekouřit a dodržovat zásady zdravé výživy a hýbat se. Jenomže to postihne i ty aktivní, i děti. Co by nás mělo varovat? Nemyslím tím už konkrétně ataku, ale čím se preventivně chránit? Je ukazatelem rizika například nějaká změna v krvi? Lze preventivně užívat nějaké vitamíny a minerály? Slyšela jsem, že mrtvice může být spojená s předchozí operací a nemusí to být bezprostředně. A co třeba preventivní ředění krve (někde psali, že je dobré brát půlku anopyrinu)?" Některé odpovědi vyžadují samostatný článek, či delší odpověď. Proto příště.
| předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1077x
Jsem lékař - neurolog po cévní mozkové příhodě, založil jsem vlastní web www.pomrtvici.cz. I proto se více věnuji poškozením mozku, jejich prevenci, následným stavům a rehabilitaci. Nejvíce však mrtvici (cévní mozkové příhodě, iktu). Jako "kovářova kobyla" jsem byl mrtvicí "poctěn" . Stal jsem se dlouhodobým pacientem a díky tomu dovedu velmi dobře posoudit, jak Vám asi je. UPOZORNĚNÍ- Jsou to mé pocity, nikoliv všeobecně uznávané názory !!!
